tak jsem se stala duchem.

3. června 2017 v 20:02 | レナ |  Anonymně neanonymní deníček
Jsem všude a vlastně nikde. Neviditelná pro širé okolí. Asociální červ snažící se uchytit v běžných konvencích, zjištujíc, že ani při velkém úsilí prostě nemůže zapadnout mezi normální lidi, páč, světe div se, normální fakt není.
Ať si myslí kdo chce co chce, stejnak se v každém kolektivu, kde se objevím, jednou projevím tak, že se na mě všichni budou dívat jak na wírda.
Je to můj úděl, prokletí mé existence.
Když se k člověku budete chovat jako k šílenci, fakt se jím stane. Přece jen, žijeme v době, kde záleží na názoru ostatních ještě víc, než na tom svém, vnitřním. Když budou všichni tvrdit, že vaše tričko je černé, zatímco pro vás je tmavě modré, čemu budete věřit? Nejspíš si řeknete, že máte něco s očima a že přece takový velký počet lidí musí mít pravdu. Stejně tak je to i s tím podivínstvím. Když o vás celý život více lidí něco tvrdí, je těžké tu zakořeněnou škatulku vymanit ze své mysli.
A pak se tak začnete reálně chovat.
Vlastně, tohle monstrum, neboli mě, stvořilo mé okolí. Jsem odrazem zkaženosti ostatních. Zkaženost je nakažlivá.
Jsem projekce zapomnělých snů ostatních lidí, kteří se báli do něčeho jít. A já narozdíl od nich šla do všeho po hlavě. A ve výsledku můj život není vůbec špatný. Pro ně. Napohled. Pro mě ano, neboť svůj život nežiji a stále hledám tu entitu obývající mé tělo. Vlastně více entit, protože každou chvíli je ze mě někdo jiný.
A tak jsem se stala duchem, čumějícím na radost druhých lidí, který absorbuje jen to špatné. Amen.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama