Kterak se na mě mé bakchantky vykašlaly

1. května 2017 v 18:16 | レナ |  Anonymně neanonymní deníček
Oh ano, jsem vážně strašný asociál. Vykašlou se na mě dva lidi a v tu ránu nemám s kým jít ven. To mě sere. Jenže nějak nemám na to změnit.
Dneska je mi to ale tak nějak jedno. Vezu se na vlně Xanaxu, mého nynějšího nejlepšího kámoše.
Chodím teď často do knihovny. Na tom místě není naprosto nic speciálního, nudím se i tam, ale jakoby tisíce knih v policích zaplňovaly prázdnotu mé duše. Jakoby všichni tiše sedící lidé u pidi stolečků najednou byli mými kamarády.
Jenomže nejsou.
Jsem pro všechny neviditelná, jen dokonalý učebnicový příklad zbytečného člověka.
Chci kamarády, ale lidi, které potkávám, jsou jen verbeš, které by se měl člověk vyhýbat. Jen lidi, co mi chtějí ublížit, využít mě...

Slzy v mých útrobách mi snad už kolují místo krve. Jenže ne a ne ven, schopnost plakat se mi po četných excesech vytratila.
Mé tělo je zdravé, snad i krásné, dalo by se říct, ale má mysl je jen neskutečný odpad, co není hoden spatřit světlo světa. Proto všechno je taky tady tento blog, studnice mentálních sraček pocházejích z mého nejzaššho nitra.

Prostě už nechci. Jsem unavená žít tenhle prázdnej život.
 


Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 1. května 2017 v 18:30 | Reagovat

Tak ho zmeň :) pošťuchni sa správnym smerom

2 レナ レナ | Web | 1. května 2017 v 21:12 | Reagovat

[1]: Kéžby to bylo tak jednoduché.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama