Duben 2017

Same shit every day

30. dubna 2017 v 0:37 | レナ |  Anonymně neanonymní deníček
Pořád žiju ten samej únavnej život bez kapky vzrušení. Přestávám doufat, že to s mým D. je jen fáze. On už na mě asi fakt kašle.
Po konzultaci s mým Facebook kámošem až z dalekého Slovenska ve mě začal převládat názor, nechat ho jít...
Víc a víc hledám smysl života cigaretovém popelu dopadajícím na moji šálu.
... vlastně ne jen po kozultaci s tím zmíněním kámošem, ale po konzultaci se všema. Po názorech všech, po pocitu v mojí hlavě... samotné je mi líp.
Jediné o co tomu člověku jde, je jeho vlastní blaho a já na to fakt nemám sílu. Jsem vyléčená, už nemiluji (nebo si to aspoň namlouvám). Ano, stále ve mě převládá strach, že zůstanu navždy sama, ale nemá smysl žít v tomto mrtvolném vztahu, kde více než romantika převládá pach alkoholu a tělesných tekutin.
Končím... a nikoho jinýho si fakt hledat nehodlám. Tato forma sebepoškozování ve formě vztahů s naprostejma kreténama mě už opravdu nebaví.
A teď se jdu s dovolením zavřít do mé sociální bubliny, do které pustím jenom vyvolené.

Pachuť

25. dubna 2017 v 21:13 | レナ |  Moje slovní přestřelky
Cítím Tvou pachuť
Nahořklá kyselina
zbytky vína,
nebo snad vzteklina?

Kolik slečen už ji zkusilo
své životy prznilo,
aby zakusily přízeň pána
aby zmizely záblesky nočních mur
abych Tě mohla mít ráda
Kolik slečen už ti věřilo?

Šerosvit i luční kvítí,
jinovatka ve vlasech,
nemám zájem, není zbytí
Tímto dochází mi dech

Jedna z našich vzpomínek
vydala by na knihu
jen tma, Ty a já
v trasu, opilí, v deliriu.

Zmatek a chaos v mé hlavě,
srdce jinde doutnajíc,
Vybírej, rytíři, chrabře
rozeznej rub a líc.

Už jsem si vybral,
sykly rty rudé,
já nestihla nic říct
nechtěla jsem toho pána,
však on chtěl stále víc.

Naprosto nepodstatné novinky z mého prachsprostého života

24. dubna 2017 v 21:02 | レナ |  Anonymně neanonymní deníček
Ačkoliv poslední asi tři články jsou věnované Darlingovi a tomu, jak se ho chystám opustit, tak ve zkratce... dosud se tak nestalo. Ale je fakt, že mě už zase míjí ta opouštěcí nálada.
Miluji až moc a to mne ničí a tudíž přemýšlím, že zaobírat se hlubokými vztahy mi činí více bolesti než užitku. Jenomže (a zde se mimo jiné ozývá má hraniční porucha osobnosti)... bojím se, že zůstanu dočista sama. Na jednu stranu potřebuji, aby mě někdo miloval, když já sama se milovat nedokážu... jenomže vztahy mne ničí. Ničí mě někoho milovat a za pět minut zas nenávidět.
Ničí někoho milovat až příliš.
Žárlit jen, když se baví s jinými ženami. Být až moc paranoidní, že mi zahýbá. A tak.

Hraničář (tedy já) se sebou nechá neskutečně zametat, jen aby mohl pocítit špetku lásky. Bojí se, že i to málo, co teď ve vztahu dostává, ztratí a zůstane opuštěn...
Hraničář se Vás chytne a nebude chtít pustit... i když ho kolikrát ztrapníte, ublížíte mu... často přicupitá zpátky.
Provází jej neskutečná tužba po lásce a zároveň nedostatečný pocit satisfakce z jejího naplnění. Většina lidí není schopna milovat tak bezmezně jako hraničář. Je to člověk, který Vám může snést modré z nebe a za pět minut Vás dostat do pekla.
Láska je pro něj jako závislost. Pořád vyžaduje Vaši přítomnost...

a Ty mi, Darlingu ani nenapíšeš... mám se spokojit s jednou zprávou za tři dny? Navíc, když zase nedodržíš, že přijdeš? Jsou to jen plané řeči.
Nenávidím Tě.

S láskou レナ.