If you think adventure is dangerous, try routine, it's lethal

14. března 2017 v 23:35 | レナ |  Anonymně neanonymní deníček
Už třetí týden je pro mě celý svět jeden velký dnešek. Nevnímám, co bylo včera a co dnes. Nepamatuji si, jak jsem se dostala z bodu A do bodu B. Nepamatuji si, co jsem dělala včera. Jediná momentální jistota je hypnotický Neurol, jež mě každou noc vyprovází ke spánku, osvobozuje z těžkých okovů bytí.
Včerejší usínání bylo vůbec krušné. Nějak jsem se psychicky upnula k písničce Shape of you od Eda Sheerana (ačkoliv to vůůůbec není můj žánr a většinou poslouchám rock). No každopádně ten song jedu teď nonstop a představuju si mě a mého Darlinga... představuji si, že ten text je o nás.
Jenomže, jakmile si vzpomenu na Darlinga, vzpomenu si tím i na nesrovnalosti našeho vztahu, které mě momentálně dost silně trápí, respektive na ně musím furt myslet. A tím se dostávám i ke včerejšímu usínání, neboť jsem zjistila, že opět pomalu ztrácím schopnost brečet. Mrzelo mě, že ho nemůžu po tak dlouhé době vidět, že nepřijede, že si ten čas prostě neudělá... a pak jsem si vzpomněla i na další tajemné nesrovnalosti spojené s ním, tudíž jsem byla vážně v takovém brečícím módu. Oči se mi na chvíli zaleskly, ale kýžený pláč pořád nepřicházel. Vyšlo ze mě jen pár tichých vzlyků, ale žádná úleva.
A taky jsem se zamyslela nad tím, jak úžasné by bylo brečet s mým Darlingem. Vím, že spoustu věcí cítí stejně jako já a zkrátka něco takového by bylo naprosto jedinečné a neopakovatelné. Ale nad tím už teď nechci přemýšlet, nechci si zase dělat nějaké plané iluze.


Zároveň mě ale absence mého pláče utvrzuje v tom, že jsem se poučila z předchozího vztahu a už nebrečím kvůli každé prkotině. Když jsem ještě chodila s tím, jehož jméno nesmíme vyslovit, tak jsme se ani tak často nevídali a navíc se choval jak naprostej egoistickej vypatlanej dement, prostě takovej ten typ člověka, jehož hlavu si představíte místo boxovacího pytle. Ale nabrečela jsem se kvůli němu dost.
Teď to beru přece jen o něco víc egoisticky pro sebe, respektive ve mě bojují dva póly, a to má nechtěná upnutost vůči Darlingovi a pocit, že nemít jeho, tak už opravdu zůstanu dočista sama, ale zároveň je to prostě i panáčkův problém. A přece jen, kdybych chtěla, můžu mít i víc takovejch panáčků, kteří by mě vydržovali i víc než on, pokud to tedy vezmu z materiálního hlediska. V mé situaci a s mými možnostmi by to bylo více než výhodné, ale to každopádně nemění nic na faktu, že Darling je a bude prostě jenom jeden...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama