Březen 2017

If you think adventure is dangerous, try routine, it's lethal

14. března 2017 v 23:35 | レナ |  Anonymně neanonymní deníček
Už třetí týden je pro mě celý svět jeden velký dnešek. Nevnímám, co bylo včera a co dnes. Nepamatuji si, jak jsem se dostala z bodu A do bodu B. Nepamatuji si, co jsem dělala včera. Jediná momentální jistota je hypnotický Neurol, jež mě každou noc vyprovází ke spánku, osvobozuje z těžkých okovů bytí.
Včerejší usínání bylo vůbec krušné. Nějak jsem se psychicky upnula k písničce Shape of you od Eda Sheerana (ačkoliv to vůůůbec není můj žánr a většinou poslouchám rock). No každopádně ten song jedu teď nonstop a představuju si mě a mého Darlinga... představuji si, že ten text je o nás.
Jenomže, jakmile si vzpomenu na Darlinga, vzpomenu si tím i na nesrovnalosti našeho vztahu, které mě momentálně dost silně trápí, respektive na ně musím furt myslet. A tím se dostávám i ke včerejšímu usínání, neboť jsem zjistila, že opět pomalu ztrácím schopnost brečet. Mrzelo mě, že ho nemůžu po tak dlouhé době vidět, že nepřijede, že si ten čas prostě neudělá... a pak jsem si vzpomněla i na další tajemné nesrovnalosti spojené s ním, tudíž jsem byla vážně v takovém brečícím módu. Oči se mi na chvíli zaleskly, ale kýžený pláč pořád nepřicházel. Vyšlo ze mě jen pár tichých vzlyků, ale žádná úleva.
A taky jsem se zamyslela nad tím, jak úžasné by bylo brečet s mým Darlingem. Vím, že spoustu věcí cítí stejně jako já a zkrátka něco takového by bylo naprosto jedinečné a neopakovatelné. Ale nad tím už teď nechci přemýšlet, nechci si zase dělat nějaké plané iluze.


Zároveň mě ale absence mého pláče utvrzuje v tom, že jsem se poučila z předchozího vztahu a už nebrečím kvůli každé prkotině. Když jsem ještě chodila s tím, jehož jméno nesmíme vyslovit, tak jsme se ani tak často nevídali a navíc se choval jak naprostej egoistickej vypatlanej dement, prostě takovej ten typ člověka, jehož hlavu si představíte místo boxovacího pytle. Ale nabrečela jsem se kvůli němu dost.
Teď to beru přece jen o něco víc egoisticky pro sebe, respektive ve mě bojují dva póly, a to má nechtěná upnutost vůči Darlingovi a pocit, že nemít jeho, tak už opravdu zůstanu dočista sama, ale zároveň je to prostě i panáčkův problém. A přece jen, kdybych chtěla, můžu mít i víc takovejch panáčků, kteří by mě vydržovali i víc než on, pokud to tedy vezmu z materiálního hlediska. V mé situaci a s mými možnostmi by to bylo více než výhodné, ale to každopádně nemění nic na faktu, že Darling je a bude prostě jenom jeden...

A bad day only lasts 24 hours

13. března 2017 v 15:56 | レナ |  Anonymně neanonymní deníček
Antidepresiva zapracovala. Zkrátka je mi líp a vůbec, dneska jsem prostě vstala a věděla, že dnešek bude úžasnej. Anebo prostě jen tak úžasně snesitelnej.
Celkově si myslím, že mi i prospívá momentální počasí. Je to sice kravina, ale na mou psychiku to očividně vliv taky má. Mám teď docela motivaci něco tvořit, co se týče nějakýho umění.
Což je prostě fajn. Jsem ráda, že jsou i dny, kdy jsem v klidu.

Užívám si, že je pryč i má agorafobie. Chodím po městě plném lidí, po knihovně, tramvaji, restauraci. Už mi tak nevadí ani fronty. Když si vzpomenu, jak jsem na tom ohledně tohohle byla před rokem... nepoznávám se. Je to progress jak sviň prostě...

Až mi bude zas blbě kouknu se na tenhle ,,článek", abych věděla, že to bude zas dobrý...

Go fuck yourself, Darling

11. března 2017 v 21:04 | レナ |  Anonymně neanonymní deníček
Historie se opakuje. Zase se mi někdo, s ským tak nějak jsem, začal vyhýbat. Už na to opravdu nemám. Radši jen mrdat, než se nechávat sžírat falešnou nadějí, že to tentokrát vydží o něco déle, že to vyjde...
Takže Darling končí, moc dlouho to nevydrželo, vlastně se to mezi námi řítí do zániku ještě dřív, než mohlo pořádně něco začít.
Spíše než smutek se momentálně mými žilami řítí spíš nasranost. Což se moc často nestává, jsem klidný člověk...
...ok, tak beru zpět, za chvíli mi nejspíš začnou slzet oči, možná zas probrečím noc. Shit.

Nesnáším citové výlevy, i když zrovna právě jeden píšu, prostě nějak potřebuju všechny tyhle sračky z mojí duše vyblejt, potřebuju se zklidnit. Taky potřebuju kámoše, co na mě neserou. Taky potřebuju cígo.

Nikdo netvrdil, že to bude lehký. Se mnou to není lehký, ale zase jsem klidná a zkousnu hodně. Každopádně mám taky jisté hranice a když na mě ten člověk očividně sere a nedodržuje, co se řekne, tak už na to prostě nějak nemám.

Ještě uvidíme jak to dopadne, teď ze mě fakt mluví nasranost a možná trošičku vetší dávka antidepresiv, než by bylo zdrávo.

Ale kdyby něco, tak

Sbohem.

Asimilace

6. března 2017 v 19:58 | レナ |  Moje slovní přestřelky
Asimilace dvou duší
přenechaných napospas
V hořícím kráteru,
pod nimi nekonečná propast.

Absence labilních jistot
lapená v časoprostoru,
melancholie tlumená v asketě,
jak otazník ve větě,
toužící se vyjádřit,
dýchat, milovat - a ne se jen tak tvářit.

Dým mizící v páteři,
dva tragédi, dva milicionáři.
Topící se v rámenu vlastních skutků,
voleb, tužeb, září.



Logaritmy

5. března 2017 v 21:37 | レナ |  Moje slovní přestřelky
Byl jsi vším, jen ne dost,
přes bariéru valící se
nezvaný host.
Propadlý lístek z kina,
slina, co po tobě zbyla,
nad ránem toužící rakovina.

Má mysl již snihla,
chtěla tě jímat,
tužba zdála se býti známa,
však nikdo tužbu nechtěl přijímat.

Zmuchlat tě jako papír s logaritmy,
už nejsme těla se stejnými rytmy,
jsme cizí duše mizící v tichu,
nikdy se nenajdem,
jsme množiny bez průniku.




Hex your ex

5. března 2017 v 14:29 | レナ |  Anonymně neanonymní deníček
Výsledek obrázku pro hex your exNedávno mi psal můj ex. Já pár hodin na to psala na linku bezpečí. Netuším, jakou to má souvislost, ale každopádně to tvoří zajímavý kontrast.
Nejde o to, že by se snad ke mě chtěl vrátit, jen se ptal, jak se mám a podobné sračky. I přesto, že mi jakékoliv slovo navíc pro něj způsobuje tak dvacet nádorů, na otázku "neruším?" jsem se nezmohla na víc než jen na debilní "nn".
Idiot.
Už bych si ho fakt měla bloknout.

A co se týče té linky bezpečí... no, je úplně na hovno. Vše, co vám tam napíšou jsou jen otřepané fráze. Hádám, že třeba malým dětem by něco takového mohlo pomoct, každopádně pro mě konstatování toho, že mé deprese trvají již dlouho, že bych již měla někoho vyhledat a že kouření je nezdravé bohužel není kýžený pocit satisfakce, jaký jsem si myslela, že to bude mít, když se zas po nějaké době někomu svěřím. Schválně tam zkusím napsat, až se budu chtít zase zabít, třeba se mi to díky tamním radám konečně povede.

Celej můj vnitřní svět se už druhý týden řítí do sraček. Má to i světlá místa, smutné, že jen tehdy, kdy se nechávám unášet na vlnách neurolu, který sice můj stav sice nikterak nezlepšuje, ale způsobí to, že je mi má mizérie aspoň na chvíli ukradená.

Darling, nikdo nás už nezáchrání. Našli jsme sice sebe, dva lidi jak ze stejného těsta, ale i tak se utápíme v dekadentnosti našich činů a ve složitosti fungování hodinového stroje nazývaného Svět. Jsme dva tragédi, beznadějní případi. A já mám teď o Tebe i celkem strach. A zamýšlím se nad věcí, že bych nerada, abys byl v blízké době jen další ex.

Cigarettes and chill

4. března 2017 v 21:05 | レナ |  Anonymně neanonymní deníček
O půlnoci sedim na balkóně. Kouřím levnější značku cigaret, ani ne proto, že bych měla extra chuť na cígo, ale protože mi cigaretová chuť připomíná chuť tvých rtů. Proč to dělám? Protože mi chybíš... jakože celkem dost.
Koukám na hvězdy, čekám na signál, až si mě konečně vezmou na mou domovskou planetu.
Moje myšlenky na to co bylo, včetně tebe se ztrácejí v dekadentním cigaretovém dýmu, který následně mizí ve tmě noci provázené vichřicí.
Přemýšlím, co zrovna děláš. Proč teď nejsi tady? Co si o mně vlastně myslíš??? Miliony otazníků.