Srpen 2016

Proč jsem stále zde?

17. srpna 2016 v 1:33 | Øne
stranger, quote, and secret imageProč jsem stále zde, i když si svého života nevážím a bezcílně blumám tam, kam mě osud zavane v domnění, že je stejně jedno, jaké skutky udělám?
Není mi jedno, kam se můj život řítí. Ale nemám sílu a motivaci s tím něco dělat. Můj život je dosud jako nepopsaný list. Spousta lidí v mém věku už stihla něco dokázat. Pro mě něco dokázat je i mít kamarády anebo to, že vás lidi vnímají, když jim něco říkáte. Ale já jsem pro spoustu lidí neviditelná.
Mohu si za to i sama, přiznávám. Dříve jsem stála o to se začlenit, avšak byla jsem zvláštní případ, moc citlivá na tuhle dobu, tudíž mě kolektiv začlenil na tu nejnižší příčku. Následně jsem se začala měnit na kamennou tvář, která všemi pohrdá a tam se to pokazilo. Rezignovala jsem na lidi okolo sebe, což se neukázalo jako šťastná volba. Dnes mám z lidí naopak strach. Některé věci, jako třeba mluvit po telefonu, jsou mi zapovězeny. V přítomnosti velkého počtu lidí se mi dělá špatně. Nemohu dýchat, točí se mi hlava, potím se jako prasátko... to je i pár tělesných příznaků. Je to pocit jako když se potápím, ale všichni okolo mě můžou dýchat. Ano, je iks ypsilon lidí se sociální fóbií nebo podobnými sračkami, ale takoví dva lidé se přeci jen zákonitě potkat nemohou. Takoví lidé sedí doma u počítače a snaží si srovnat myšlenky, jako teď já. Anebo jen leží a nejsou schopni ničeho.

Vím, že pod touhle "chorou" slupkou je extrovertní bytost, která by se ráda dostala na povrch. Jenže pokaždé, když se tak stane, je z toho jen další do série trapasů a zvláštních příhod. Tak proč si kazit den, když už jich bylo tolik špatných?

Btw - Je půl druhé a já chci spát, ale nemůžu. Mám hlad a jíst taky nemůžu. Před rokem, dvěma bych zatoužila po cigaretě nebo alkoholu. Dnes mi to nepřijde nijak užitečné. Je to cheatování vlastní mysli... a tak se nedá hrát věčně.

Btw2 - sepisuji si tohle pro sebe. Až budu jednou starší, tak si porovnám, jak jsem se kdysi cítila a jestli se něco změnilo. Pokud ze mě nebude popel.

Hm.

15. srpna 2016 v 19:26 | Øne
alone, animated, and big bang theory image
Nesnáším stárnutí. O rok starší a o rok víc v hajzlu.
Každopádně nesáším stárnutí a narozeniny jsou pro mě dnem, který se má prospat, projíst anebo zkrátka cokoliv, co nevyžaduje větší interakci než ano nebo ne. Věk je pro mě jen zmatené číslo, kvůli kterému mě lidi posuzují, co bych měla a co ne. Necítím se být na nic stará ani mladá. Jsem to prostě já... má mysl se tak nezměnila od doby, co mi bylo pět. Dnes jsem pouze moudřejší, ale osobnost zůstala stejná. Je pravda, že některé charakterové rysy byly společností potlačeny, ale wh0 cares, to už mi může být jedno.

Guess I better wash my mouth out with soap

13. srpna 2016 v 20:18 | Øne
cry baby, dollhouse, and gif image
Přemýšlím, kolik slz a myšlenek na sebevraždu jsem si mohla za tyto prázdniny ušetřit, kdybych dělala to, co je mi souzeno. A to sice držela hubu. Jenže to já ne. Někdy i na mě prostě přijde revolucionářská nálada, touha něco změnit a prostě si nenechat srát na hlavu jako vždycky. Jenomže, to se nám holčička trochu přepočítala, jelikož v této dimenzi prostě ostatní neberou lidi jako je ona vážně. Záměrně říkám holčička, neboť scény, které občas předvádím, jsou hodny sedmiletého dítěte... možná i mladšího.
Bohužel jsem se zasekla v určitém věku mého dětství a to z nejrůznějších důvodů, které pro někoho mohou být velmi banální, ale mě ovlivnily na celý život.
Ale zkrátka, jsem loser a i když se snažím, aby lidé neviděli mé slabosti a nebyla jsem tak snadným terčem, této nálepky se už jentak nezbavím.